Básně inspirované mořem (II)
Ukázky poezie s metaforami a symbolikou moře nebo s filozofickým zamyšlením vyvolaným živly vnějšími i živly v nás. Přeložil Libor Martinek. Jejich první část jsme vydali v KN zde.
MICHAŁ BUKOWSKI
Rodiče
a když už oba ptáci odletí –
za moře největší,
na zimu nejdelší –
zůstane osamocený strom
a jen listí milých vzpomínek
šumí tichounce
citlivé na opakující se závany smutku
…aby na podzim stejně pomalu opadly…
a jen jednotlivá pírka paměti
vydrží další závan vánku
…než zežloutnou a nadobro uschnou…
věřím, že je takové bidýlko za mořem největším,
kde minulost a ptáci klidně usedají
unavení letem, avšak přesto spokojení
a rozmlouvají beze spěchu
– čas jim tady docela jinak uplývá –
čekají.
věřím, že na stromy příznivě vzpomínají
a dokonce jim posílají srdečné pozdravy oblaků
zlo se obvykle propadá někam tam do moře
a zůstává mnoho dobrého…
chtěl bych to zanést a předat dětem
a vnoučatům
a nepoznaným vnukům mých vnuků:
aby tak dobré každý den bylo
aby to cítili –
dříve než odletí.
STANISŁAW FRANCZAK
* * *
Už se stalo
a naše rozbouřené řeky
tečou teď lenivě
ještě krvácí nebe
na západě
a planou oblaka
slunce se zvětšuje
v proudu a zapadá
do moře
polyká ho červená
velryba která
porodí Jonáše
(Ze sbírky „Dotek lásky“)
KRZYSZTOF GĄSIOROWSKI
* * *
Tak málo, tak málo snu
scházelo, abych dokázal usnout.
Ležím nehybně mezi mořem
a mořem, velké ryby ve mně
bloudí, sním, vzpomínám…
Náhle na město padá svítání.
Probudili se vrabci ve vinohradu
pod oknem, cosi křičí sobě
a na sebe;
znovu, i když ne opětně
konstatuji existenci tohoto divného
světa.
Malé sny, už opuštěné ptáky,
slétají se ke mně, třepotají sny; cítím,
jak se jimi pomalu naplňuji,
rozšiřují se na stěny, podlahu,
lampy, nábytek a trápení, které znehybňují,
stávají se průhledné;
a ve skříni vidíš kostru.
NIKOS CHADZINIKOLAU
Jenom tady
Takové slunce nikde nespatříš,
takové oleandry, třpytící se skály.
Moře tu šumí Ikarovými křídly,
ozvěna se vrací jako toužící myšlenka.
V noci měsíc visí nízko
i hvězdy – můžeš se jich dotknout rukou.
Všechno tu voní zralou broskví,
bazalkou rozemletou mezi prsty.
Tady láska odhaluje tajemství života,
tanec je svobodou, modlitbou – přívalem.
Každá chvíle vzrušuje jako tělo ženy
ve tvaru lotosového květu.
NIKOS CHADZINIKOLAU
V pravé poledne
Svlékli se a skočili do moře.
Voda byla nevinná jako stín cypřišů.
Pobřeží pusté.
Opuštěné lodi na kotvách
houpaly se jako boky krásných dívek.
Povídali si ve vodě,
líbali se.
Ani si nevšimli staříka
sedícího na skále
s rukou v klíně.
Kočka majitele taverny úpěnlivě mňoukala,
jak se nemohla vymotat z barevné sítě,
a drozd v pozlacené klícce se jí posmíval.
MAREK MARIUSZ TYTKO
Výprava do království myšlenek
Janu Kiełbasovi
po hladkém zrcadle moře plyne řecká loď
na vodě (obrácená odražená) pluje druhá
na lodi dva Platónové
plavou do více jak jedné
Atlantidy
a když hledí do hlubin myslí si
„který z nás je opravdový?
kdo jenom zrcadlený?
co je to věc?
co odrazem věci –
stínem ideje?
kde je lidská realita?
v čem identita
odlišnost?
je třeba hledat pravdu nebo jen metafory?
dokdy?
stále táhneme za sluncem
když jsme utekli před nocí
hledáme absolutno
při plavbě k Atlantidám“
přes zdvojení sil
na moři
v tichu
nedokážeme plout