Poezie

Poezie: Básně inspirované mořem

Foto Tomáš Koloc

Poezie s metaforami a symbolikou moře nebo s filozofickým zamyšlením vyvolaným živly vnějšími i živly v nás. Vybral a přeložil (není-li uvedeno jinak) Libor Martinek.

STANISŁAW FRANCZAK

Putování

V 5.49 se zastavil svět

a vylilo se moře

neseni vlnami

jsme pluli

stále dál a dál

bílá holubice s olivovou snítkou

v zobáku kroužila nad námi

beránci sváděli boje

na nebi

hora Ararat se chystala

na důstojné přijetí

odkud jsme se měli vydat

na procházku

(Ze sbírky Dotek lásky)


DARIUSZ TOMASZ LEBIODA

pes

včera otiskly ilustrované týdeníky

fotografie ze záchranné akce

v blackpoolu

zahynuli při ní tři policisté

kteří se vrhli do vzbouřených vln

aby vytáhli z moře muže

který šel na pomoc svému

topícímu se psu

agentury uvedly

že se ten člověk utopil -

ani slovem se nezmínily o tom

jestli se zachránil pes


(Z výboru básní z let 1980-2000 Descartova lebka)


MAGDA POCGAJ

Hřbitov v Ploubazlanecu

Nevrátili se na břeh

ze vzdutého víru oceánu,

i když jejich ženy, zahalené

do černého strachu, klepaly dřeváky

po kamenných stupních srázu,

zmítané větrem jako ptáci,

marně vyhlížející v letu

kousek země.

Nevrátili se na břeh,

i když jejich ženy, bojující s mocí živlu,

klekaly u dveří kaple,

přirostlé k vrcholu skály nad pobřežím,

a kameněly v prosbách.

Nevrátili se na břeh,

i když se jejich ženy vrhaly na provazy,

aby probudily kovové hlasy zvonů,

volající rybáře

přes řev vln.

Je takové místo, které

nevyhloubil jazyk oceánu,

ani do něj zlověstně nevtrhnul vichr.

Tam se scházejí ženy rybářů,

aby své srdce klady jako květiny

na prázdných hrobech.


NIKOS CHADZINIKOLAU

Ráno v Lefkadii


Na pláži je ještě prázdno.

Racek se slitoval nad mou samotou

jako ranní hvězda.

Větrný mlýn dřímá pokrytý kapkami soli,

lodě přetrhávají pupeční šňůru moře.

To je chvíle,

jejíž štěstí se nezanechává jiným.

Lefkadie, srpen 1996



ZOFIA ZARĘBIANKA

* * *

Vylidnil se břeh

moře se stýká

s nekonečností

Na linii horizontu - v dálce

tak daleké - že nepravděpodobné

se rýsují lodě které

ztratily cestu do přístavu

Vzduly se vlny

Nad vodou jako Duch

se vznáší křik racků

září 1992

KAZIMIERZ BRAKONIECKI

V Bretani


Jsi tak nádherně živá

v tanci na dvoře

středověkého domu odkud kdysi

vynesli na břeh látky zeleninu nádobí

a teď leží roztlučené hvězdy a mušle

postříbřenou lžící oceán nabírá zemi

Jsi tak nádherně sama sebou

odlišná od ostatních pomíjivých bytostí

tady pod nabroušeným srpkem měsíce

a pod jednou vrstvou slibovaného povětří

teď stejně jako tehdy před padesáti lety

kdy z plachetnic vybíhali lidé

s břinkotem zbroje a houževnatou krví

Jsi tak nádherně silná

v žulovém prostředí

věž hradeb říms a kartuší

jsi chladnou a vysokou bránou

kterou je třeba projít abys uviděl moře

vysokou bijící fontánou okolo kostela

nevinnou a nedotknutelnou

Ty moje milá prostoru a času

neviditelné architektonické dílo srdce

ty moje putující dílno smrti

toho co vidím miluji oplakávám


PAWEŁ KUSZCZYŃSKI

Přichází moře

Agnieszce Gertner

Moře k nám přichází jako hudba

hřmotem zpěněných vln,

šumem zdvojeným v dechu,

nezná odpočinku,

sbratřené s nebem nekonečností

trvání.

Zahleděni do mořských dálek,

do prostoru příznivého myšlenkám,

zapomínáme na všechno

s výjimkou moře.

U otevřeného okna,

při poslechu večerního chladu

nás nachází klid,

moře, stesk a slza lásky

do něj upuštěná.

AVIVA SHAVIT-WŁADKOWSKA

Zátoka

Za dne je kaleidoskopem

moře ve své blankytné sukni

ozdobené květy lodí

tančící tarantelu

hory jsou z kočičí zvědavosti

zelených očí

uprostřed nich vilky

jako narozeninové dorty

noc

monochrom popela

až posledním tahem

štětce

zatře všechno

černí

a jenom dlouhé řasy světel

vyznačují tvary

zátoky

Tel-Aviv



EMILIA CURRÁS

* * *

Z Cádizu do San Fernanda

je kousíček, téměř nic!
Pouhý drobeček země,

pouhý ždibeček moře,

ale jak se mi zdá být vzdálený,

když odcházíš.

Máš-li se vrátit,

vrať se brzy.

Máš-li zapomenout,

ať je to za dlouho.

Nech mě snít o setkání

na cestě z Cádizu do San Fernanda.

Je to kousíček, téměř nic.

(Překlad Milan Sobotík a Libor Martinek)