Poezie: Básně inspirované mořem
Poezie s metaforami a symbolikou moře nebo s filozofickým zamyšlením vyvolaným živly vnějšími i živly v nás. Vybral a přeložil (není-li uvedeno jinak) Libor Martinek.
STANISŁAW FRANCZAK
Putování
V 5.49 se zastavil svět
a vylilo se moře
neseni vlnami
jsme pluli
stále dál a dál
bílá holubice s olivovou snítkou
v zobáku kroužila nad námi
beránci sváděli boje
na nebi
hora Ararat se chystala
na důstojné přijetí
odkud jsme se měli vydat
na procházku
(Ze sbírky Dotek lásky)
DARIUSZ TOMASZ LEBIODA
pes
včera otiskly ilustrované týdeníky
fotografie ze záchranné akce
v blackpoolu
zahynuli při ní tři policisté
kteří se vrhli do vzbouřených vln
aby vytáhli z moře muže
který šel na pomoc svému
topícímu se psu
agentury uvedly
že se ten člověk utopil -
ani slovem se nezmínily o tom
jestli se zachránil pes
(Z výboru básní z let 1980-2000 Descartova lebka)
MAGDA POCGAJ
Hřbitov v Ploubazlanecu
Nevrátili se na břeh
ze vzdutého víru oceánu,
i když jejich ženy, zahalené
do černého strachu, klepaly dřeváky
po kamenných stupních srázu,
zmítané větrem jako ptáci,
marně vyhlížející v letu
kousek země.
Nevrátili se na břeh,
i když jejich ženy, bojující s mocí živlu,
klekaly u dveří kaple,
přirostlé k vrcholu skály nad pobřežím,
a kameněly v prosbách.
Nevrátili se na břeh,
i když se jejich ženy vrhaly na provazy,
aby probudily kovové hlasy zvonů,
volající rybáře
přes řev vln.
Je takové místo, které
nevyhloubil jazyk oceánu,
ani do něj zlověstně nevtrhnul vichr.
Tam se scházejí ženy rybářů,
aby své srdce klady jako květiny
na prázdných hrobech.
NIKOS CHADZINIKOLAU
Ráno v Lefkadii
Na pláži je ještě prázdno.
Racek se slitoval nad mou samotou
jako ranní hvězda.
Větrný mlýn dřímá pokrytý kapkami soli,
lodě přetrhávají pupeční šňůru moře.
To je chvíle,
jejíž štěstí se nezanechává jiným.
Lefkadie, srpen 1996
ZOFIA ZARĘBIANKA
* * *
Vylidnil se břeh
moře se stýká
s nekonečností
Na linii horizontu - v dálce
tak daleké - že nepravděpodobné
se rýsují lodě které
ztratily cestu do přístavu
Vzduly se vlny
Nad vodou jako Duch
se vznáší křik racků
září 1992
KAZIMIERZ BRAKONIECKI
V Bretani
Jsi tak nádherně živá
v tanci na dvoře
středověkého domu odkud kdysi
vynesli na břeh látky zeleninu nádobí
a teď leží roztlučené hvězdy a mušle
postříbřenou lžící oceán nabírá zemi
Jsi tak nádherně sama sebou
odlišná od ostatních pomíjivých bytostí
tady pod nabroušeným srpkem měsíce
a pod jednou vrstvou slibovaného povětří
teď stejně jako tehdy před padesáti lety
kdy z plachetnic vybíhali lidé
s břinkotem zbroje a houževnatou krví
Jsi tak nádherně silná
v žulovém prostředí
věž hradeb říms a kartuší
jsi chladnou a vysokou bránou
kterou je třeba projít abys uviděl moře
vysokou bijící fontánou okolo kostela
nevinnou a nedotknutelnou
Ty moje milá prostoru a času
neviditelné architektonické dílo srdce
ty moje putující dílno smrti
toho co vidím miluji oplakávám
PAWEŁ KUSZCZYŃSKI
Přichází moře
Agnieszce Gertner
Moře k nám přichází jako hudba
hřmotem zpěněných vln,
šumem zdvojeným v dechu,
nezná odpočinku,
sbratřené s nebem nekonečností
trvání.
Zahleděni do mořských dálek,
do prostoru příznivého myšlenkám,
zapomínáme na všechno
s výjimkou moře.
U otevřeného okna,
při poslechu večerního chladu
nás nachází klid,
moře, stesk a slza lásky
do něj upuštěná.
AVIVA SHAVIT-WŁADKOWSKA
Zátoka
Za dne je kaleidoskopem
moře ve své blankytné sukni
ozdobené květy lodí
tančící tarantelu
hory jsou z kočičí zvědavosti
zelených očí
uprostřed nich vilky
jako narozeninové dorty
noc
monochrom popela
až posledním tahem
štětce
zatře všechno
černí
a jenom dlouhé řasy světel
vyznačují tvary
zátoky
Tel-Aviv
EMILIA CURRÁS
* * *
Z Cádizu do San Fernanda
je kousíček, téměř nic!
Pouhý drobeček země,
pouhý ždibeček moře,
ale jak se mi zdá být vzdálený,
když odcházíš.
Máš-li se vrátit,
vrať se brzy.
Máš-li zapomenout,
ať je to za dlouho.
Nech mě snít o setkání
na cestě z Cádizu do San Fernanda.
Je to kousíček, téměř nic.
(Překlad Milan Sobotík a Libor Martinek)