Aviatická družstva
Na území současné České republiky se již na sklonku prvního desetiletí 20. století začaly formovat různé spolky na podporu letectví a první letecká družstva. Mimo dvě z nich, kterým se budeme věnovat více, a k jejichž činnosti se nachází i dokumentační materiál, zde existovala i řada sdružení a aviatických družstev, která vznikala spontánně při zajišťování aviatické produkce zahraničních i našich aviatiků, a realizací této akce zase zanikala. Tak tomu bylo například u Aviatických družstev v Čáslavi, Českých Budějovicích, Hronově, Kladně, Lysé n. Labem, Prostějově, Roudnici a Vodňanech. Pátrání po historii těchto družstev je většinou velmi svízelné a víceméně i náhodné.
Zřejmě nejznámější aviatické družstvo u nás bylo založeno v roce 1910 v Pardubicích. Myšlenka založit zde organizaci za účelem podpory letectví a spolupráce s jinými aviatickými organizacemi se zrodila v úzké souvislosti s aktivitami tamějších rodáků, zejména prvního českého letce Ing. Jana Kašpara (1883–1927) a jeho bratrance Eugena Čiháka (1885–1958). Po Kašparových prvních veřejných leteckých produkcích se zrodila v okruhu stávajícího „Spolku techniků východních Čech“, jehož členem byl i Ing. Kašpar, myšlenka na ustavení leteckého spolku. Na základě iniciativy uvedeného Spolku techniků a za podpory města došlo 14. září 1910 k ustanovení Aviatického družstva. Po schválení stanov c. k. místodržitelstvím v Praze byla na valné hromadě dne 26. dubna 1911 činnost Aviatického družstva Pardubice oficiálně zahájena. Předsedou družstva se stal sám starosta Pardubic Ing. Josef Prokop, členy družstva byla řada vážených občanů Pardubic jako např. Ing. František Vambera, ředitel pivovaru, nebo Jindřich Kopfstein, profesor pardubické reálky a další. Cvičení aviatiků probíhalo na zdejším vojenském cvičišti.
Družstvo udržovalo vojenské cvičiště v provozu jako víceméně stálé letiště a poskytovalo zázemí oběma pardubickým aviatikům Kašparovi a Čihákovi. Kromě nich zde ovšem realizovali svoje letecké pokusy i další aviatici. Na letišti stály 4 hangáry a provoz zde musel být dokonce organizován městskou stráží, aby nedocházelo k nehodám nebo zraněním diváků. Hlavním lákadlem byly samozřejmě lety pánů Kašpara a Čiháka. Družstvo pečovalo o letiště, ale samotnou letovou činnost neprovozovalo, ta probíhala plně v režii obou výše zmíněných. První světová válka znamenala stagnaci letecké činnosti, Aviatické družstvo sice existovalo, ale žádnou činnost nemohlo vyvíjet, neboť v areálu letiště byl zřízen vojenský lazaret. První poválečná letecká produkce se uskutečnila až v roce 1919. V následujících letech družstvo nevyvíjelo žádnou činnost a v podstatě přetrvávalo pouze formálně. Poslední ranou pro existenci družstva byla tragická smrt Jana Kašpara 2. března 1927. E. Čihák v té době bydlel již mimo Pardubice, a tak členové družstva začali přemýšlet o jeho likvidaci. Mělo se o ní jednat na valné hromadě 19. února 1928. Vzhledem k tomu ale, že se v té době chystalo postavení a slavnostní odhalení pomníku Ing. Kašpara a v této akci bylo družstvo aktivně zapojeno, ještě k likvidaci nedošlo. Na sklonku 20. let 20. století naštěstí přišla nová vlna zájmu o letectví, a tak nakonec vznikla myšlenka na rozšíření Aviatického družstva na Východočeský aeroklub, což se stalo v následujícím roce. Východočeský aeroklub Pardubice byl ustaven jako nástupce Aviatického družstva, což bylo odsouhlaseno i členskou schůzí Aviatického družstva. Tím se definitivně skončila činnost Aviatického družstva v Pardubicích.
Podobné aviatické družstvo se zrodilo v Praze na konci roku 1909. Ještě, než byly schváleny stanovy, scházel se pravidelně přípravný výbor, jehož jednatelem byl bankovní úředník František Jirák a velkou posilou byl příznivec a mecenáš aviatiky továrník František Vydra. K oficiálnímu ustavení družstva došlo v březnu 1910 a jeho členy byli i průkopníci létání z Plzně, funkci místopředsedy vykonával syn populárního plzeňského purkmistra Václava Petáka – advokát Emil Peták, který byl de facto až do roku 1911 i hlavním představitelem družstva, do doby, než byl předsedou družstva zvolen profesor ČVUT Dr. Václav Felix. Bylo rozhodnuto zakoupit ve Francii cvičný letoun Blériot XIIbis.
Družstvo předpokládalo, že pro svoji leteckou činnost bude moci využívat část závodiště v Chuchli, ale správa závodiště žádost o pronájem areálu zamítla. Družstvu nastal velký problém, neboť krátce před tím, než měl dorazit objednaný letoun, nemohlo sehnat v Praze žádný vhodný pozemek za přijatelnou cenu. Velkou vstřícnost tehdy Českému aviatickému družstvu projevila Plzeň, když mu jeho představitelé nabídli v tu chvíli nepoužívané závodiště Plzeňského dostihového spolku v blízkých Malesicích (dnes součást Plzně) i s tím, že tam je možné postavit hangár, a to ještě za mnohem příznivějších podmínek než v Praze. Již 5. března 1910 podepsalo České aviatické družstvo nájemní smlouvu. V místním tisku byla uveřejněna informace o tom, že „jméno Plzeň bude spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách“ s tím, že jde o položení základů k další praktické aviatické činnosti v Čechách, včetně první tuzemské aviatické školy. V Plzni se tak rozvinula velice aktivní pobočka Českého aviatického družstva, mezi jeho členy patřili například i Ing. Oldřich Haller (1893–1954), jehož jméno je spojováno s konstrukcí prvního letounu československé výroby, a později i letec a konstruktér František Šimůnek. Od května 1910 pak povolilo vojenské velitelství v Plzni Českému aviatickému družstvu využívat pro své účely část vojenského cvičiště na Borské pláni. České aviatické družstvo v Praze skončilo svoji činnost pravděpodobně v roce 1911. Rok 1910 byl pro družstvo i přes finanční podporu továrníka Vydry ztrátový, a z dalšího období se nedochovaly spolehlivé zprávy o jeho aktivitách. V Plzni byla činnost Českého aviatického družstva zřejmě značně vázána na aviatiky, kteří tam létali, z nichž poslední byl F. Šimůnek, který odešel na přelomu léta a podzimu 1912.
I když trvání leteckých spolků a družstev bylo většinou krátkodobé, jsou navždy úzce spojeny s historií letectví u nás a jsou dalším důkazem toho, že družstevní formou byly v minulosti sdružovány síly, zájem a finanční prostředky k vybudování institucí, či objektů sloužících veřejnému zájmu, kultuře, vzdělání a vůbec obecnému prospěchu.
Použité prameny a dokumentace: SOkA Pardubice a publikace: Hanuš Salz, Letectví a město Plzeň (I. díl 1874–1924), Plzeň, 2000–2007