Ať vás ani nenapadne z rozhlasu odcházet
Spor v Českém rozhlase vykrystalizoval do docela přehledné podoby. Na jedné straně jsou nejlepší novináři v podniku, nositelé českých i mezinárodních cen. Na straně druhé je generální ředitel René Zavoral, jehož životopis lze shrnout třemi slovy: celoživotní korporátní myš.
Na počátku bylo odhalení investigativce Janka Kroupy a datového analytika Jana Cibulky, že Agrofert hospodaří na 1700 hektarech půdy bez jasného majitele. Jinými slovy, užívá pozemky bez platného právního důvodu, a ještě na to čerpá dotace. Pro stručnost: ten článek je po novinářské stránce zcela v pořádku. René Zavoral má ale ve svém tlaku na novináře podporu Rady ČRo – jediného orgánu, který by ředitele mohl přivést k pořádku. Demokratické strany totiž do rady v lepších časech nonšalantně vyslaly pět Brouků Pytlíků v čele s Vítězslavem Jandákem, dále bývalého redaktora radničního časopisu Prahy 8 pana Kňourka (kdysi patřil k ODS, ale včas postřehl změnu politického větru), takže posledním oponentním hlasem zůstal jen sedmý člen Petr Šafařík.
K aktuální situaci několik poznámek: 1) Korporátní myši nikdy samy neodcházejí. Vždycky zkusí problém vysedět. 2) Novináře ČRo ale ať odcházet ani nenapadne. Když jsme dávali výpověď my v roce 2013 z Lidových novin po jejich koupi Andrejem Babišem, byla to odlišná situace ve dvou ohledech. Za prvé to byl soukromý podnik, v němž má majitel do značné míry právo určovat poměry. Toto je ale Český rozhlas; nepatří ani Zavoralovi, ani nikomu jinému. Za druhé to tehdy byla bezprecedentní a pro někoho eticky nepřehledná situace (jeden velmi chytrý a sečtělý komentátorský veterán tehdy v redakci s odkazem na Michaela Bloomberga říkal, že i politik-miliardář může vlastnit média – než tento kolega zjistil, že Babiš fakt není Bloomberg). Nynější situace v rozhlase je ale eticky jasná. A má i svůj precedens, v televizní krizi 2000/2001. 3) Je dost nejapné mluvit o sobě, ale: když mě v roce 2004 přepadli před mým domem, patrně pro výstrahu za tehdejší články Respektu o severočeských vyděračích, nikdo v redakci neměl ani na chvíli pochyby, že budeme v tématu dál pokračovat. Přesně totéž čekám teď od Českého rozhlasu. Už Agrofert s tím hospodařením na půdě bez jasných vlastníků přestal? Pokud ne, komu za ni platí nájemné? Pořád na ni čerpá dotace? Pokud to mohl být trestný čin, jak tvrdí v článku dva advokáti, je třeba se ptát státních zástupců, co oni na to. 4) Generální ředitel se tulí k novému establishmentu, kde jen to jde: viz záběry z TV Barrandov, kde hrál bembajz s paní kancléřovou Mynářovou. Jak je na tom pan Mynář se svým soudem o prověrku? Kolik podepsal dalších přímluvných dopisů za investice v postsovětském prostoru a komu přesně? Jak to vypadá s prošetřováním stížností na TV Barrandov za ostentativní porušování zákona o rozhlasovém a televizním vysílání? 5) Pokud ředitel bude v zastrašování pokračovat jakožto zástupce zaměstnavatele, je třeba se bránit právními nástroji: ani muže a ženu ze závodu, ani haléř ze mzdy. Novinářské svobodomyslnosti se příčí vstupovat do odborů, ale občas je to nutné.
Takže nikam neodcházejte. Už by pomalu nebylo moc kam.