Hra na schovávanou
Čtenáři Kulturních novin si už jistě přečetli anebo poslechli mnoho aktuálních povolebních analýz a komentářů. Některé z nich přitom stojí za povšimnutí, neboť mnozí novináři a veřejně činné osobnosti se k dané situaci vyjadřovali velmi emotivně. Například Marek Orko Vácha hovořil o selhání intelektuálů a sebe samého, když v internetové televizi DVTV zveřejnil svůj apel směrem k – podle jeho názoru – netečnosti mnoha vzdělanců a jejich poslání ve společnosti.
David Vávra zastává názor, že voliči Miloše Zemana si takového prezidenta zaslouží. Luděk Navara píše o strachu většiny spoluobčanů, o němž soudí, že tu je pěstován ještě z rakouských časů. Martin Fendrych se naopak domnívá, že jiní u veřejnosti úspěšní kandidáti z prvního kola by svého vyzyvatele v kole druhém porazili. S ohledem na výsledek klání pak vyzývá ke vzdoru.
Podíváme-li se na zveřejněnou volební mapu, zjistíme, že vítězný kandidát získal nejvíce hlasů v pohraničí na severu a západě Čech, na jižní Moravě v někdejších tradičních komunistických baštách ve Znojmě a Hodoníně, výrazně na severní Moravě a celkově také ve městech, kde se v posledních přibližně dvaceti pěti letech výrazně redukoval průmysl. Výsledek voleb tak můžeme chápat i jako zrcadlo nepovedené ekonomické transformace devadesátých let.
Sociologové pak, mimo jiné, zjistili, že znovuzvoleného prezidenta volily desítky tisíc stabilních voličů KDU-ČSL z venkova. Při zatímní absenci korespondenční volby Čechů žijících v zahraničí, jichž z důvodů velkých vzdáleností na ambasády a konzuláty a pravděpodobně i z jisté pohodlnosti zatím – přes vzrůstající zájem – volí pouze zlomek jejich skutečného množství (podle odhadu České televize žije mimo naši republiku půl milionu voličů), se přitom mohlo jednat o hlasy rozhodující.
Volby, s pozitivně velkou účastí ve druhém kole, toho o současné české společnosti vypověděly mnoho. Především se zdá, že rozpory ve zkušenostech a myšlení mezi většinou nejstarší generace, jež prožila větší část svého života v komunistickém režimu (mnozí přímo v této straně) bez větších možností cestovat, poznávat jiné kultury a také s omezeným vzděláním ze škol, a nejmladší generací především středoškoláků a vysokoškoláků, kteří již svou jazykovou vybaveností a rozhledem náleží do současné skupiny svých vrstevníků téměř všech evropských národů, jsou nepřekonatelné.
Mnohé starší spoluobčany, ale i nemalou část příslušníků generace střední, z nichž někteří byli nejdále v Praze nebo v lepším případě ve Vysokých Tatrách, kteří mají obavy ze všeho cizího a často disponují fobií vůči cizincům a cizím jazykům, je pak snadné strašit sudetskými Němci a migranty. V těchto souvislostech je vidět, jaké plody přinesla normalizace sedmdesátých a osmdesátých let, která, jak se zdá, ve svých důsledcích ještě neskončila.
Především starší lidi je proto třeba v jejich postojích částečně chápat, neboť z prudce se měnícího světa plného dramatických politických událostí i nevyzpytatelných proměn počasí, které ve svém mládí a středním věku nezažili, musí být většinově zmateni. Stačí pak, když si večer pustí televizi…
Realita je taková, že jsme prohráli těsně, protistrana naopak utrpěla Pyrrhovo vítězství. Tvrdí-li vítězný kandidát, že získal o sto třicet pět tisíc hlasů více než před pěti lety, je třeba také uvést, že i demokratický tábor posílil. Oproti minulé volbě se jedná o čtyři sta šedesát tisíc hlasů, což svědčí o posunech ve společnosti, o postupně se měnícím klimatu.
Stačilo přitom sedmdesát šest tisíc hlasů a sportovním žargonem řečeno to mohla být plichta. Při sedmdesáti sedmi tisících voličů, kteří by se u volebních uren rozhodli preferovat namísto stávající hlavy státu jejího protikandidáta, bychom měli jiného vítěze voleb. Výsledky je třeba respektovat, jedná se ovšem o malý procentní rozdíl.
Uvedené množství voličů žije například ve Zlíně. Stálý přispěvovatel Kulturních novin z tohoto sympatického města před nějakou dobou ve svém fejetonu napsal, že zatímco pražští herci Bartoška s Dykem organizují týden neklidu, to oni naopak v oblíbené hospodě pořádají rodinnou oslavu. Nic proti výborným rodinným vztahům a dobrému apetitu, ale uvedení umělci chtěli razantně říci, že tady jde o zásadní věci, a to nejen o geopolitické směřování naší republiky, ale i o elementární slušné chování.
Miloš Zeman vyhrál volby dost možná v posledním možném termínu, neboť pokud by se konaly třeba o týden, čtrnáct dní nebo měsíc později, zřejmě by již před veřejností obtížněji maskoval svůj zhoršující se zdravotní stav. I běžní pozorovatelé poslední televizní debaty si mohli všimnout slábnoucí energie znovuzvoleného prezidenta, především v závěru tohoto pořadu. Zvláštní je rovněž skutečnost, že si svůj triumf dostatečně mediálně neužil, neboť po tiskovce ve svém štábu na poslední chvíli odvolal vystoupení v jemu spřízněné soukromé televizi Barrandov.
Otázkou do příštích týdnů a měsíců je proto nejen jeho regulérní „prezidentování“, ale i schopnost vykonávat nejvyšší státní úřad po dobu ústavou stanovených pěti let. Subjektivně se domnívám, ačkoli mi může být pana prezidenta lidsky líto, že to pro něj bude stále obtížnější. Tak trochu se i obávám, aby brzy nezačal připomínat Konstantina Černěnka. Pamětníci osmdesátých let si jistě vzpomenou…
Je možné, že jej jeho hradní okolí začne (pokud už ovšem nezačalo) před veřejností stále častěji ukrývat. Možná, jsem ovšem historikem a ne prognostikem či futurologem, se dočkáme i jakési hry na schovávanou. Z dětství ji ostatně známe všichni, každý z nás ji někdy hrál…