Deset nejčtenějších článků roku 2016
Bilanční žebříček, který nakonec obsahuje jedenáct položek – deset textů z letošního roku, mezi něž se vklínil jeden text z loňska. Výčet je zrcadlem rezonujících témat uplynulého roku.
Jako každý rok stručně bilancujeme. V hrubých číslech lze říct, že v období od 1. ledna do 17. prosince si naše stránky otevřelo téměř 45 000 uživatelů (tímto číslem se označují připojené jednotlivé počítače, takže reálných uživatelů, kteří mohou vlastnit i více počítačů, je méně). Z nich zhruba 60 % přišlo jednou za určitým tématem a 40 % se vrátilo nejméně ještě jednou.
Odhadujeme, že počet těch, kteří nás čtou opakovaně a pravidelně, se pohybuje mezi jedním až dvěma tisíci. Tito čtenáři tvoří komunitu, díky jejíž podpoře stále existujeme. Jsme za ni velmi vděční! – Další tisíce lidí se připojují v závislosti na tématech. Život internetového média je takto zvláštně „bezbřehý“, což by na jedné straně mohlo zavdávat příčinu k jisté skepsi („kapka v oceánu“ vedle mnoha dalších), na stranu druhou skýtá tato otevřenost velké možnosti a naději. Článek z Kulturních novin může dorazit ke komukoli na této planetě – do nejzapadlejší české vísky, stejně jako třeba až na Aljašku. A to se také ve skutečnosti děje.
Kulturní noviny přinášejí široké spektrum témat a čtenost je pochopitelně jenom jedním z parametrů, jimiž bychom chtěli texty posuzovat. Žebříček svědčí spíše o aktuální rezonanci a potřebě – v tomto případě se víceméně ve všech případech jedná o aktuální témata (kulturní, ekonomická, politická), jež vyznívají v mainstreamovém mediálním prostředí poněkud jinak než v Kulturních novinách. Nabízíme poněkud jiný pohled, v němž „svaté přesvědčení“ jiných se může ukázat jako jednostrannost či snaha o manipulaci.
Nepíšeme pochopitelně jen o vyloženě žhavých tématech, snažíme se psát o všem, co se nám jeví jako důležité, či zrcadlit i umělecký pohled na svět – ať už povahy literární, či výtvarné. Zde se ukazuje, že bez ohledu na aktuální čtenost mají některá témata delší život než jen pro dobu svého aktuálního vydání. Poctivě a upřímně formulovaný text nestárne, ale znovu a znovu povstává z popela jako bájný Fénix, aby pomohl nasvítit svět pokaždé v nové situaci a z nového úhlu.
Takto vzniká postupně v Kulturních novinách širší fundament informací, analýz a názorů, které čtenáři, jemuž není jedno, kam naše společnost směřuje, pomáhají skládat si vlastní pohled na svět. A jestli existujeme kvůli něčemu, tak právě kvůli tomuto.
Přeju vám inspirativní druhé čtení.
- Bruno Solařík: O „buranovi“ Nohavicovi a jeho „kulturních“ protektorech
Úvaha o tom, jak si slezský básník zahrál na babu s partou kavárenských barabů. - Jiří Plocek: Inkluze ve školství: Spíše bída než lesk aktivismu
Zrcadlo textů a prostředí, které prosazuje změny ve školství. - Tomáš Koloc: Kdyby EU dala procento toho, co vynakládá na migraci, bojujícím Kurdům, problém s Islámským státem by byl vyřešen
Rozhovor s Yektou Uzunoglu (nar. 1953), kurdským lékařem, překladatelem, vydavatelem a celoživotním bojovníkem za práva svého národa, který je v současné době jedinou efektivní silou v boji proti Islámskému státu. Jde o vzpomínky člověka, jenž větší část svého života prožil v Evropě, ale který do ní díky svým kořenům na Blízkém východě přináší odlišnou životní zkušenost a v lecčem jiný pohled na dějinnou realitu, než jak ji známe z našich škol a většinových médií. - Tomáš Koloc: Pozlátkový svět odchází – a zvolení Trumpa to do značné míry zosobňuje (1. část)
První část rozhovoru s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou o prezidentské volbě v USA, sílící sociální nerovnosti a „majdanizaci“ a fašizaci demokracie. - Marek Řezanka, Tomáš Koloc: Nevyznamenaný Jiří Brady jako mrtvý student Martin Šmíd?
Komentář, který předkládá kauzu Herman–dalajláma–Brady jako názorný příklad konkubinátu dnešní české politiky, církve a médií. - Jiří Plocek: Bezprecedentní duchovní síla na Ukrajině v pohybu
Ukrajinou putují tisíce lidí toužících po míru, kteří nastavují zrcadlo politickým šíbrům všech stran. Tragédie v Nice je temným stínem ukrajinského světla. Naše mainstreamová ani veřejnoprávní média dosud o tomto pochodu ani nehlesla. Proč? - Marek Řezanka, Tomáš Koloc: Falešná hra na morální symboly (dokončení)
Rozbor a odkazový opravník elitami oblíbených omylů. Druhá část článku. - Jiří Hlavenka: Jak nám vzniká prekariát
Pár čísel týkajících se lidí, kteří pracují, vydělávají, a přesto jsou v prekérní ekonomické situaci. - Bruno Solařík: Pětasedmdesát let od útoku na SSSR: německé Barbarosse měla předcházet sovětská Bouře
22. června 1941 zaútočila Třetí říše na Sovětský svaz. Generace historiků žasly nad tím, jak nacistická vojska dokázala na jeho území vydržet víc než tři roky a válku se Sovětským svazem téměř vyhrát. Jedno víme jistě: Skutečná pravda je zcela jiná, než jakou nás učili v dějepise… - Jiří Hlavenka: Co zvládne Němec za hodinu, zvládne Čech za 60 minut: „Nižší produktivitu“ vytváří mzda
Proč Česká republika patří k „méně produktivním“ zemím a co udělat pro to, abychom byli „produktivnější“. - Tomáš Koloc: Veronika Sušová-Salminen: „Hrajeme si na zlé Rusko, které může za všechny nešvary světa, a na hodný Západ, který chce pro všechny jen to nejlepší.“ (1. část)
Do hloubky jdoucí rozhovor s historičkou a politoložkou Veronikou Sušovou-Salminen o dnešním Rusku, České republice, jejím nynějším domově ve Finsku, o Turecku a Evropě v dnešním ideologizujícím a depolitizujícím se světě.