Báseň léta
Z díla Jiřího Ortena: Jen jedenkráte v roce uzlátne obilí…
Na paletě je léto.
Ach verši dávných dob,
ty usměvavá věto
zimičce na otop,
jak se to potkáváme?
Uplývá hořký kruh
a zatáčí se za mé,
jež znekonečnil Bůh
tak jako na potoce
oblázky mluví-li.
Jen jedenkráte v roce
uzlátne obilí.
To nejsem já, víš přece,
kde zvedám okvětí,
v neviditelné řece,
v matce a v dítěti,
v ospalých krčmách šera,
v ťukání na obraz,
ve vzdoru dálky, která
již nespojuje nás.
Propasti mezi dvěma,
propasti v tisíci,
rybo, jež vylovena
přetrhneš udici,
ó léto na paletě,
mne také pálí žár
a chci jím v této větě
vyšlehnout nad stožár,
nad hory, nad horečky,
nad polámaný kříž,
aby se v chladu tečky
nemohl udržet již.
Ze sbírky Ohnice (v prvním vydání roku 1941 vypuštěno "z důvodů censurních").