Poezie Kultura

Vzduchomalba vůní

Foto Tomáš Koloc

Ukázky z tvorby Theofila Halamy (1932–2017) jsou vybrány z jeho posledních dvou publikovaných sbírek Lesk vln a ocele (Sursum 2015) a Anarchie ticha (Sursum, 2015). Druhou ze jmenovaných věnoval své matce, neteři Renátě Šternberk a čtenářům „na schůdnou cestu vlastním vesmírem“. Dle vlastních slov tuto sbírku dopisoval v pátek 13. prosince 2013 v obavách o osud světa. Není náhodou, že přitom citoval amerického miliardáře a filantropa Teda Turnera, který řekl: „Lidstvo si musí pospíšit s dospíváním, protože jeho čas se krátí. Plánovaný dosah osmadvaceti tisíc jaderných bomb vlastněných devíti státy mluví za všechno.“ Musíme doufat, že básníkem sdílené obavy se nenaplní. S jeho básněmi proto oslavme letošní Vánoce pokud možno beze smutku, ale naopak s nadějí. Theofil Halama byl totiž optimistický člověk a především – zanechal nám mnoho inspirativních a v českém kontextu nevšedních básní.

Milan Hrabal

 

 

POSVÁTNÝ LOV

 

Havajané přijdou k moři

jako velvyslanci boží


Postaví si srub

z korálových hub


Přijde noc ta matka všeho


a když hvězdy jasně svítí

Měsíc potahuje nití


Rybář usne jako dřevo

 

*

 

Ráno vzlétne první racek

najde v písku


prázdný háček


vedle něho udici


majestátně stojící

 

*

 

Vzbudí se tou hodinou

rybář s celou rodinou


S mandolínou začnou zpívat

jak se v moři


RODÍ RYBA

 

 

 


O NALÉHAVOSTI SDĚLENÍ

 

Dnešnímu ránu vyrovná se jen Píseň písní

Mají si o čem povídat ti dva

ale to jak úsvit dnes učaroval moři

nepopsal Mojžíš

védy


ani Tao

 


Tak dokonale rozehrál se den

že žula sama modeluje písek

na hradbách krabích střílen ze zlata


vánek češe mladé břehy

v salónech Slunce

hřebeny zespod


Vzduchomalba vůní hladí ňaderný hrot

proto všechny želvy mají krunýře

potetované láskou


Bdělost usvědčuje i hvězdnatky z hříchu

/tak přísný je vesmír/


Modrá je ovšem i celá mořská pláň

jejíž výplň je pro zrak neúnosnější

než vzdušná čára na obzoru pevnin


Dechová bublina pod hladinou vyhrává

v soutěži Krásy a Něhy

 


neboť jsme shledali v hlubinách dosud

nepronesených slov


perlorodky života

 


a je načase

zastavit se


TAM

 

 

OTÁZKA PŮVODU

 

Odkud pochází duha

když atomy jsou bezbarvé


a molekuly nemají tvar

 

Chodíme po bulvárech

a mačkáme se v metru


protože co jsme vstoupili

do vesmíru

podlahy našich domovů

přestaly mít půvab

 

Z modrého svetru nebes

jako šedivé deště padají


milostné aeroplány


aniž svatební podvazky

výzvědných družic zaručují

dočasné soukromí hvězd

 

*


Na konci takových cest

země spíš vychrlí

posvátný oheň


než plané růže

 

Sopečná láva má asi nejblíž

k dědičné barvě

kůže


primordiální lásky


i krásy

 

 

PROMĚŇOVÁNÍ

 

Tisíce tváří hledí z hladiny vod

protože na ně září neznámá

hvězda


Z ní line se krása raného

východu slunce

 


Duny jsou bochníky chleba

voda je víno


Tam někde daleko za městem

za dědinou

pasou se divocí koně


puma se pokradmu vine

podél skal z jurské křídy


kondor z hor mysticky křižuje

nebe


Velrybí ocas jak kalich kosmické

krve

titánsky zvedá se z hladiny

pověstné Atlantidy


Pohřbil jsem kdysi v ní ryšavé

vlasy své ženy

spletené z přeludů pěn


Zuzanu v lázni

(Tintorettovu práci)

 


Dnes v této básni jak albatros


vrhám se do moře spásy

a jako příliv

 

se vracím

 


SMUTNÉ VÁNOCE

 

Ochraň nás bože od námah

které nenesou plody


Ptáci a květy pominou


stromy trvají

 

 

*

 

Tam kde jsem kdysi parkoval

osobní vůz

čeká teď Pohřební služba


/lásky po smrti neztrácejí

váhu


peníze ano/

 

 

*

 

Vidím podťatý strom


letos poprvé neozdobený


jak hoří z okna mé odumřelé

ženy


Z jeho vzpomínek klubko hadů

šustí

 


JE DOKONÁNO