Vzduchomalba vůní
Ukázky z tvorby Theofila Halamy (1932–2017) jsou vybrány z jeho posledních dvou publikovaných sbírek Lesk vln a ocele (Sursum 2015) a Anarchie ticha (Sursum, 2015). Druhou ze jmenovaných věnoval své matce, neteři Renátě Šternberk a čtenářům „na schůdnou cestu vlastním vesmírem“. Dle vlastních slov tuto sbírku dopisoval v pátek 13. prosince 2013 v obavách o osud světa. Není náhodou, že přitom citoval amerického miliardáře a filantropa Teda Turnera, který řekl: „Lidstvo si musí pospíšit s dospíváním, protože jeho čas se krátí. Plánovaný dosah osmadvaceti tisíc jaderných bomb vlastněných devíti státy mluví za všechno.“ Musíme doufat, že básníkem sdílené obavy se nenaplní. S jeho básněmi proto oslavme letošní Vánoce pokud možno beze smutku, ale naopak s nadějí. Theofil Halama byl totiž optimistický člověk a především – zanechal nám mnoho inspirativních a v českém kontextu nevšedních básní.
Milan Hrabal
POSVÁTNÝ LOV
Havajané přijdou k moři
jako velvyslanci boží
Postaví si srub
z korálových hub
Přijde noc ta matka všeho
a když hvězdy jasně svítí
Měsíc potahuje nití
Rybář usne jako dřevo
*
Ráno vzlétne první racek
najde v písku
prázdný háček
vedle něho udici
majestátně stojící
*
Vzbudí se tou hodinou
rybář s celou rodinou
S mandolínou začnou zpívat
jak se v moři
RODÍ RYBA
O NALÉHAVOSTI SDĚLENÍ
Dnešnímu ránu vyrovná se jen Píseň písní
Mají si o čem povídat ti dva
ale to jak úsvit dnes učaroval moři
nepopsal Mojžíš
védy
ani Tao
Tak dokonale rozehrál se den
že žula sama modeluje písek
na hradbách krabích střílen ze zlata
vánek češe mladé břehy
v salónech Slunce
hřebeny zespod
Vzduchomalba vůní hladí ňaderný hrot
proto všechny želvy mají krunýře
potetované láskou
Bdělost usvědčuje i hvězdnatky z hříchu
/tak přísný je vesmír/
Modrá je ovšem i celá mořská pláň
jejíž výplň je pro zrak neúnosnější
než vzdušná čára na obzoru pevnin
Dechová bublina pod hladinou vyhrává
v soutěži Krásy a Něhy
neboť jsme shledali v hlubinách dosud
nepronesených slov
perlorodky života
a je načase
zastavit se
TAM
OTÁZKA PŮVODU
Odkud pochází duha
když atomy jsou bezbarvé
a molekuly nemají tvar
Chodíme po bulvárech
a mačkáme se v metru
protože co jsme vstoupili
do vesmíru
podlahy našich domovů
přestaly mít půvab
Z modrého svetru nebes
jako šedivé deště padají
milostné aeroplány
aniž svatební podvazky
výzvědných družic zaručují
dočasné soukromí hvězd
*
Na konci takových cest
země spíš vychrlí
posvátný oheň
než plané růže
Sopečná láva má asi nejblíž
k dědičné barvě
kůže
primordiální lásky
i krásy
PROMĚŇOVÁNÍ
Tisíce tváří hledí z hladiny vod
protože na ně září neznámá
hvězda
Z ní line se krása raného
východu slunce
Duny jsou bochníky chleba
voda je víno
Tam někde daleko za městem
za dědinou
pasou se divocí koně
puma se pokradmu vine
podél skal z jurské křídy
kondor z hor mysticky křižuje
nebe
Velrybí ocas jak kalich kosmické
krve
titánsky zvedá se z hladiny
pověstné Atlantidy
Pohřbil jsem kdysi v ní ryšavé
vlasy své ženy
spletené z přeludů pěn
Zuzanu v lázni
(Tintorettovu práci)
Dnes v této básni jak albatros
vrhám se do moře spásy
a jako příliv
se vracím
SMUTNÉ VÁNOCE
Ochraň nás bože od námah
které nenesou plody
Ptáci a květy pominou
stromy trvají
*
Tam kde jsem kdysi parkoval
osobní vůz
čeká teď Pohřební služba
/lásky po smrti neztrácejí
váhu
peníze ano/
*
Vidím podťatý strom
letos poprvé neozdobený
jak hoří z okna mé odumřelé
ženy
Z jeho vzpomínek klubko hadů
šustí
JE DOKONÁNO