Obživlosti: Podcenění golfu
„Neprávem jsme podcenili golf,“ posteskl si můj starý kamarád, se kterým jsme kdysi jako studenti chodili na kurty Slovanu a tvářili se, že hrajeme tenis. O golf v té poznámce samozřejmě nešlo, byla to typická výtka, kterou zbohatlíci činí osudu. Aby nepůsobil na golfovém hřišti stejně amatérsky jako kdysi na tenisovém kurtu, musel by s tréninkem začít dávno před tím, než získal peníze na golfové hole, klubové poplatky a na letenky do golfových resortů.
Nemyslím, že bych podcenil golf. V dětství mne chytla házená a odměnou za propocené dresy Aritmy Vokovice mi byl pocit, že jsem součástí dobré party. Začátek byl drsný. Postavil jsem se do branky a hned na prvním tréninku mi zásah míčem vyrazil dech. To by se mi u golfu určitě nestalo. Starší kluci ale museli zkusit, co mladý vydrží, ocenili, že jsem přišel i na další trénink a nechali mne naživu. Je zvláštní, že i když je člověk členem sportovním kolektivu ještě zamlada a pouze pár let, ten týmový duch si už nese s sebou po zbytek života. Vnitřně už se z házenkáře na golfistu nepředělám.
Jednoho golfistu ovšem mám tak trochu na svědomí. Když v Českém rozhlase končil jako generální ředitel Vlasta Ježek, přispěl jsem do sbírky na dar na rozloučenou. Vědělo se, že si přeje golfové hole. Přišlo mi to spíše jako manažerská pracovní pomůcka než jako sportovní výbava. Manažer, který je zván na golf, by se asi společensky znemožnil, kdyby řekl, že nemá s čím hrát. Jakmile ovšem Vlasta golfové hole dostal, obdržel s nimi i odpovědnost někde to s nimi zkusit. A protože je golf údajně návykový, předpokládám, že hraje dodnes a možná v něm časem golfista zvítězil nad manažerem.
Ten kamarád, se kterým jsme jako kluci místo golfu hrávali obyčejný tenis, se stal nejprve lékařem a pak podnikatelem ve zdravotnictví, aby posléze zkrachoval a stal se dlužníkem, který se vyhýbá starým kamarádům. O co nepřišel, je kupodivu ten nákladný golf, který má přednost před kamarády věřiteli. Už bych si na to naše pinkání přes síť nevzpomněl, nebýt situace, kdy jednou neunesl prohru a rozlámal raketu. Bylo to v době, kdy se to běžně nedělalo a už vůbec ne mezi amatéry, co si sportovní náčiní považovali a šetřili. Přišlo mi, že je té rakety škoda a kdybych věděl, co se stane, určitě bych ho nechal vyhrát.
Obávám se, že dnes, když se mu nedaří na golfovém hřišti, láme ty drahé hole. Je to osud lidí, kteří v sobě nemají týmového ducha: nedovedou se radovat z úspěchu spoluhráče, nejsou schopni vyhodnotit, kdy je lepší přihrát a nic jim neříkají společné trofeje v klubové vitríně. V golfu se nevyznám, ale poznám lidi, kteří přeceňují golf. Pitomé je, že nevědí, že ho hrají zbytečně.