Kájo, je to rok!
Pokračování románu v krátkých dopisech, jehož první části jsme publikovali zde a zde
11. července
Kájo, musíme něco udělat s mámou. Nečekaně jsem přijela domů, a ten novej gauč, co o něm vlastně nevíš, má takovej ten povrch, co když se uhladí na jednu stranu, je to světle hnědý a proti srsti tmavě hnědý. A já koukám, že to nejsou šmouhy, ale na tom gauči je napsáno KÁJA a za tim srdíčko. A to ani nemluvím o tom, že onehdy v Čáslavi odběhla u Penny od auta, že musí ještě do masny a přišla se slzama v očích, ona odběhla, protože Ti šla koupit zavináče. Ach jo.
15. července
Můj otec byl známý pavoukolog, a já v tom jeho miláčky pěstované v garáži nenechám! Kájo, neboj, vymetu jen pavučiny, ty kluci ušatý si upletou nový, hezčí, víc in!
16. července
Čerpadlo jsem, Kájo, namontovala. To je totiž děsně jednoduchý. Taky Ti za zádama radila babička a máma ji u toho důrazně žádala, aby odešla, že to zvládneš sám? A pak, když babička odešla, tak se Tě neustále ptala, jestli nepotřebuješ pomoct, něco podržet nebo podat? Nakonec jsem to i přes jejich rady a pomoc zvládla. Napustila jsem plnej sud a odkráčela na jedno zasloužený do hospody (dala jsem si samozřejmě kofolu, vím, že pojedu autem). V hospodě seděl Honza a zeptal se, jestli jsem přidělala čerpadlo. Po mojí kladné odpovědi se mě zeptal, jestli jsem zkusila, zdalipak funguje. Tak jsem tam v klidu třískla do stolu, tu kofolu jsem tam nechala a odešla do garáže. Já celej život věděla, že se tam chodíš uklidňovat, ale po dnešku Tě chápu o hodně víc.
27. července
Kájo, právě jsem dojedla oběd, do kterýho jsem si dala jednu papričku ještě od Tebe, z těch, co jsi říkal, že nepálí, že je to něco mezi sladkou a pálivou paprikou. Tak hele, aby bylo jasno… asi mě bude pálit ještě jednou! Orosená jsem víc než před pětadvaceti lety, kdy jsem Ti nabourala auto a šla Ti to říct. Jak sis tehdy zapálil druhý retko a seřval mámu.
6. srpna
Čau, Kájo, občas jsem vyslala poziční signál, jen tak, zvlášť takhle o víkendu odpoledne, abych Tě vytrhla od novin nebo hraní si s tabletem. Tak teď je ta chvíle, jsem na kole, u Heřmaňáku, v Klešicích. Tak já jedu, ať taky dorazím domů.
17. srpna
Táto, bacha, zejtra přijde na návštěvu máma! Takže schovat cigára, zbraně, slušně se ustroj a ohol se! Jinak to budu poslouchat dalších pět let!
16. září
Ahoj Kájo! Máme půlku září, můj oblíbený čas na dovolenou. Letos žádný ryby, jen kolo a pejsci a krávy a ovce a kopec a vůbec. Jasně, nic pro Tebe. Ani houby tam nerostou. Teda teď nerostou.
Jak jsem říkala, že fábii nechci ani zadarmo, tak tu tvoji mám. Už už jsem ji chtěla příští jaro prodat, protože se do toho nevejde kolo a nosič kupovat nebudu, tak to padlo. Stavila jsem se u Standy, popřát Blance, a zeptala se ho na výhody nosiče na kola na kouli, a dopadlo to tak, že mi věnoval střešní nosič na kola se vším všudy. Docela to tý fabii sluší. Zejtra tam poprvé zkusím dát kolo. Tvoje tradice poděděných věcí od Standy tedy pokračuje.
Normálně by máma ani nevěděla, že vůbec někam jedu, ale teď je všechno jinak. Takže to ví. Má nesmyslný otázky, milion zbytečných obav, nedá se nic dělat, snažím se to vydržet, ona se snaží mě nezatěžovat. Jen jí to moc nejde, ale mně jde zase hodně ztěžka ji chápat. Dělá si všechno zbytečně složitý, nechápali jsme ji nikdy ani jeden. Pomalu ale začíná zjišťovat, že furt si jen na něco stěžovat není úplně nejideálnější způsob žití. Trošku později, ale i tak super. Tak já jdu dobalit a zejtra tradá. Vlastně brm brm?
7. října
Ahoj Kájo!
Ležím v obýváku na gauči, máma si už víc než hodinu vykládá pasiáns v kuchyni a poslouchá optimisticky naladěný rádio, že je ráno, je ráno, Anno, je ráno, doufám, že dnes uslyším tvé ano. Jede do Olomouce na výlet se zahrádkářema nebo s kým. Má dobrou náladu, vtipkuje, sleduje okno, jestli už vstala Zdena, ta asi jede taky. Neustále se mě ptá, jestli mě nebudí a zároveň mě ujišťuje, ať klidně spím. Na každou mou odpověď, že budí a že spím, mi sdělí nějakou životně důležitou informaci, třeba, že na sebe si bere tu lehkou zimní bundu, že si do kapsy (pravý!) dává krokoměr (v levý má totiž mobil), že mám koupit šest housek, abych se za dalších pět minut dozvěděla, že čtyři jsou babičce a dvě pro ni, a mám vážně ještě spát a Míro, víš, co vyhrálo stavbu roku? Mami, nějak se to za tu hodinu změnilo? A do toho šustění karet, usrkávání kafe a v rádiu ráno až se probudíš, polibek mi taky dáš… Na ten výlet se těší. Já sice spala dvě hodiny, ale těším se taky. Nebude doma, tak konečně budu moct vyčistit trysky v kamnech, aniž by nade mnou stála, babička se těší, že bude jen se mnou, už mi nachystala seznam, co potřebuje koupit, opravit a uklidit. Bude to veskrze spokojený den.
19. října
Ahoj Kájo! Pamatuješ ten tmavě hnědej konferenční stolek po hlubocký babičce, jak jsi k němu dodělával přihrádku na noviny, popelník a další bordel? Ten, co jsi na něm nesnášel ty krásný háčkovaný dečky, co dělala mamka, do tý doby, kdy jsi do něj udělal omylem díru svojí první akuvrtačkou, a máma se pak děsně divila, že dečku na stolku vyžaduješ a sám ji i pravidelně měníš. Ten stolek, co když jsem si koupila nynější byt, tak jsem ho od Tebe dostala a Tys koupil jinej? Tak ten stolek zítra odvážím na další štaci. Jede na Lipí, bude sloužit asi jako květinový stolek. Opravdu se Ti povedlo víc než 15 let udržet tu díru v tajnosti před mamkou?
4. listopadu
Ahoj Kájo, úplně jsem proflákala celej den. Jen ležím, čtu si, rozjímám. Je ten čas, kdy jsem si každej rok uvědomila, že Vánoce jsou za dveřma. Je čas začít řešit dárky a taky to, kam uteču na Štědrej večer, abych měla klid. První dárky jsem stejně vždycky koupila Tobě. Koncem října jsi měl narozeniny, začátkem listopadu svátek, a pak byly ty Vánoce. Potěšilo Tě naprosto vždycky cokoli, od kraviny po „drahou věc“. Když jsem se zeptala, co by sis přál, vždycky jsi to věděl. Navíc mě bavila naše tichá dohoda s univerzálními dárky. Když jsem byla malá a Tys rybařil, pravidelně jsi ode mě dostával třpytky a vlasec. Diabolky a terče. Později cigára a červený víno. Posledních pár let pitralon, jak jsi označoval jakoukoli pánskou kosmetiku, a lepidlo na zuby. To poslední, který jsem Ti koupila, mám doma ve skříni, odnášela jsem ho z nemocnice. K padesátinám jsi dostal padesát dárků, sehnala jsem tenkrát dvě vzduchovky a rozebrala je. Oči Ti svítily blahem. V garáži jsem dokonce narazila na úhelník, kterej jsem vyrobila, když mi bylo tak osm, a byla a jsem pořád pyšná na to, že jsi ho opravdu používal. Teď je to divný. Šla jsem včera městem a „sháněla“ jen svíčku a zapalovač a věděla, že místo toho bys ocenil nanuka anebo kus tlačenky… Jsou chvíle, kdy mi přijde, že to ani není možný. Občas je potřeba pročistit i slzný kanálky
21. prosince
Kájo, loni jsme kapra měli! Pamatuješ, jak jsem se vzbouřila, že když večeři u vás, tak trvám na kaprovi a šampaňským?
27. ledna
Ahoj Kájo, máš děravej vejfuk ve střední části. Už je objednanej novej u Mirka v Žíželicích. A vyměnili jsme olej. Mirek se moc omlouvá, ukápnulo mu pár kapek na motor, ale hned to utřel, ještě si pamatuje, co s tebou dělala jakákoli nečistota. Pamatuju si, jak jsem si koupila první auto, Lojzu, a na debatu s tebou…
„Já bych si ten motor celej umyl“
„Něčemu to vadí?“
„Je to špinavý.“
„Nemám čas, musí to počkat.“
„Celý bych si to umyl, vypadá to strašně.“
„Nemám čas teď, vidět to není a ničemu to nevadí.“
„Umyl bych si to hned.“
(za necelý týden)
„Tak jsem si vzal volno v práci a celý jsem to umyl.“
„Jé, děkuju moc, tati.“
10. února 2018
Ahoj Kájo, rok už jsi nebyl doma. Všechno je při starým a zároveň spousta novinek. Ani nevím, čím začít. Auto má novej vejfuk a povolenej kloub na pravým předním. Pojistku už mám na sebe. I na mopeda. Babeta se stěhovala k Milanovi. Doma máte novej gauč a nový baterie a novou lednici. Máma ještě pořád neumí pořádně vysát, ale jinak je o hodně samostatnější než kdy byla. Chybíš jí. Ale hádává a jízlivá je teda furt. Brácha má papoušky, ale to Tě asi nezajímá. Garáž je v pohodě, když je něco potřeba, většinou tam pošlu Milana. V Pardubicích dodělali nadjezd u Parama, to by se Ti určitě líbilo. Najedeš do jednoho pruhu u autobusáku a svištíš si to až k vám před barák. Teda skoro, ale fakt pecka. Jinak veškerá moje energie padla na mámu a babičku. Letos to zkusím nějak doladit. Musím mámě najít nějakou „zábavu“. Jen mě nic nenapadá. Mám chuť jí pořídit kočku, ale jak ji znám, budu mít kočku na krku já. Jo, a dneska jsem měla miniaturní zástavu srdce. U Mirka na mě skočila ta jeho Abula. Budu jí muset taky začít vozit úplatky. Jinak mě sežere. Na Lipí ke kravičkám jezdím čím dál častějc. Krásně se tam dobíjej baterky.
Jo, a vzduchovky, to je jediný, co se mi daří udržovat v cajku.