Mateřství
Dvě variace na jednu myšlenku.
Dnes jsem byl poprvé na službě u svého nového nevidomého klienta s roztroušenou sklerózou v terminálním stádiu. Byla to pro mě živá voda. Při té příležitosti jsem si uvědomil jednu výhodu a zároveň jednu nevýhodu, kterou našim klientům skýtá dnešní stav české sociální práce. Na rozdíl od postižených a nemocných na Západě si mohou být stoprocentně jisti, že pečovatelé, kteří k nim chodí, to při mzdě 70–85 korun na hodinu nedělají pro peníze, ale protože tato práce má nějakou vazbu na jejich osobní poslání. Nevýhodou je, že jejich pečovatelé si (tedy pokud je neživí partner) musejí ještě někde jinde vydělávat na živobytí, což při náročnosti pečovatelské práce není legrace – a tak klientům většinou po celý život nevydrží. Ze zkušenosti několika svých starších kolegů vím, že už na prahu středního věku je často dostihne infarkt...
Hladce mi to vyšlo, že jsem po práci mohl zajít do kostela, kde jsem se po dobrých dvou týdnech mohl občerstvit eucharistickou mší. Odehrávala se v konstruktivistickém chrámě, který má mezi Hradečany pověst nejošklivějšího kostela ve městě, ale jedna věc je v něm pěkná: na ochozu nad oltářem jsou nádherné sochy biblických postav. Chrám byl tentokrát vyzdoben krásným betlémem (nezasněženým, s krásnými palmami, které mi připomínaly sluncem zalité San Antonio, kde jsem je viděl poprvé a naposled, pod nímž ležela jeskyně, v níž se Svatá rodina ukrývala podobně jako lidé bez domova v noclehárně na okraji našeho města) a velikým, nádherně ozdobeným smrkem, který na mě, starého mládence, který doma stromek nemá, ještě na poslední chvíli dýchnul atmosférou Vánoc.
Během modlitby k Panně Marii jsem si chtěl pomoci její podobou, a tak jsem zvedl oči, abych na ochozu našel její sochu – ale namísto ní jsem našel Ježíše. V tu chvíli mě napadla zvláštní myšlenka: Ve všech biblických i církevních textech se mluví o tom, že Ježíš byl podoben Otci, ale nikdy nepadne slovo o tom, že byl podoben matce… Prohlížel jsem si měkké, odpouštějící rysy jeho tváře, a syn Otce, kterého máme v našich zeměpisných šířkách přece jen stále spojeného s bázní boží a trestající železnou berlou, pro mě nabýval žensky milých odpouštějících rysů Marie.
A tak jsem dnes odcházel z kostela s o trochu novým Ježíšem; synem své krásné a bezpodmínečně milující matky...