KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Stručná reflexe dvou zdánlivě nesouvisejících událostí minulého týdne.

V minulém týdnu, prvním týdnu roku 2017, proběhly v naší zemi dvě zdánlivě nesouvisející akce, které spolu však vnitřně úzce souvisejí: Ministerstvo vnitra zřídilo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (jehož projektu jsme se v KN věnovali už v minulém roce v rozhovorech s Ilonou Švihlíkovou a Brunem Solaříkem) a v Lucerně se sešli signatáři Charty 77, kteří tak oslavili 40. výročí jejího zveřejnění.

Nejprve technicky k první události. Jak má ono Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám fungovat? V Německu – podle kterého byl český cenzurní úřad okopírován – pracuje tentýž úřad tak, jak zaznělo 3. ledna 2017 v pořadu Události, komentáře ČT v rámci diskuse mezi senátorem Františkem Bublanem (ČSSD) a předsedou SPO Janem Velebou: „Pokud dnes na německém webu napíšete něco, co je v rozporu s německými antixenofobními zákony, útvar německého ministerstva vnitra otevře speciální administrační stránku, skrze kterou americký Facebook poskytuje administrační přístup německé policii přímo do infrastruktury Facebooku. Tam policie získá IP adresu, GPS polohu zařízení, ze kterého byl komentář nebo článek na Facebooku odeslán, a policie rovnou zavolá dotyčnému na telefon a telefonicky si ho předvolá k výslechu. Na německé alternativě jsou komplexní výpovědi lidí, kteří se s tímto postupem už setkali na vlastní kůži. V Česku to možná takto rychle (zatím) fungovat nebude, ale model a princip evidentně bude zachován. Úřad nasbírá informaci, předá ji policii.“

Tuto první událost s onou druhou, 40. výročím zveřejnění Charty 77, spojil jeden z prvních signatářů Charty Jaroslav Bašta, který se setkání také zúčastnil, těmito slovy: „Jako přímý účastník tehdejšího dění jsem si vzpomněl na to, že skupina budoucích signatářů se poprvé sešla a projevila v protestech proti trestnímu stíhání undergroundu, kapely The Plastic People. Mám pocit, že pouhý zlomek z nás tak činil kvůli tomu, že byl obdivovatel jejich hudby a životního stylu. Ale bránili jsme svobodu slova, svobodu projevu, názorů a volby stylu života. V samotné Chartě 77 se toto dědictví přetavilo v názorovou toleranci, která charakterizovala toto nejdéle fungující opoziční seskupení až do konce roku 1989. Došlo mi také, že právě proto se mi ze srdce hnusí snaha o vytváření seznamů ,dezinformačních a prokremelských webů‘ a vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Pak jsem si četl opakovaná vyjádření ministra Chovance a paní Romancovové o tom, jak chtějí bránit Českou republiku před nepravdivými informacemi, které mohou ohrozit důvěru občanů ve svůj stát, v demokracii, v naše spojenecké závazky k NATO a Evropskou unii. Náhle se mi rozbřesklo a uvědomil jsem si, že jednu takovou mrzkou dezinformaci, která rozděluje společnost i politickou scénu a tím skutečně ohrožuje demokracii, znám. Je to onen 'seznam dezinformačních prokremelských webů', který splňuje základní podmínku – není podložený fakty, pouze dojmy a nenávistí. Protože však žijeme v Absurdistánu, tento seznam vypracovaný Evropskými hodnotami, organizací s ne zcela jasným financováním, se stal impulzem pro zřízení Centra na MV. Asi bychom se měli začít obracet na ministra Chovance, aby se všechny jemu podřízené složky začaly se vší vážností věnovat této obludné dezinformaci, uvedli ji na pravou míru a v případě, že zjistí porušení zákona, začaly konat. Myslím si, že naše protesty by měla koordinovat Asociace nezávislých médií.“

Milan Daniel (někdejší disident a spoluvězeň Jaroslava Bašty z normalizačního vězení) srovnal „Organizační řád X. správy SNB pro boj s vnitřním nepřítelem dle rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 10 z roku 1975“ se stanovami „Centra proti terorismu a hybridním hrozbám“ z roku 2017 zde.