KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Z listu, který došel do naší redakční pošty.

Vážené Kulturní noviny,

rozhodl jsem se podpořit Váš elektronický list pravidelnou částkou 250 korun českých měsíčně. Tímto Vám posílám avízo o platbě, jak žádáte, a dovolte mi připojit k tomu několik poznámek.

Poznámka motivační aneb Proč jsem se rozhodl si Kulturní noviny předplatit

Kulturní noviny znám. Jsou pro mne jedním z webů, kterými je zaplaven člověk informačního věku. Čas od času se mi v „Knize tváří pana Cukrové Hory“, tedy na Facebooku, objeví odkaz na některý Váš článek. To se ke mně od mých skutečných, případně jen virtuálních přátel přes složitý systém algoritmů dostává upozornění, že bych si mohl přečíst něco, co by mne mohlo zajímat. Některé weby jsou si natolik jisté svou výlučností, že neplatícímu čtenáři svůj obsah ukrývají. Navnadí začátkem článku a za pointu žádají „výkupné“. Z Kulturních novin na mě pokaždé vyskočí okénko, kde zdvořile žádáte o penízky na svůj provoz. Ta nevyděračská zdvořilost je důležitá. Připomíná mi, že někde jsou autoři, redaktoři, spisovatelé, programátoři, grafici, kreslíři, kodéři, korektoři, administrátoři, a ti všichni také musí z něčeho žít.

Tak trochu vím, jak těžké je uživit se psaním, byť sebelepších textů. Jsem člověk spíše technický než kulturní, proto vím i to, že být spisovatelem počítačových programů je mnohem, mnohem výnosnější než být spisovatelem čtivých článků. Ač chléb o dvou kůrkách je všude. Ve světě spisovatelů počítačových programů je celé hnutí těch, kteří svá díla šíří zadarmo a jsou na to náležitě hrdi. Nazývají se open source komunitou a mají své vlastní licence, aby svobodu dávat svá díla lidem zdarma obhájili i před americkými právními jestřáby. Jenže ani spisovatel počítačových programů nežije jen ze vzduchu. Mnozí z nich pracují zároveň pro velké korporace, které je dobře platí, ba dokonce přeplácejí. Ve skutečnosti i ty velké korporace pochopily, že samy mohou profitovat na softwaru zdarma, a tak jej podporují. Ale smyslem korporace je vytvářet zisk. A tak se korporace naučily vydělávat na softwaru zdarma. Jak celý tento notně globalizovaný systém funguje, je místy až záhadou. Spisovatelé počítačových programů ale mají tu výhodu, že kus jejich práce někdo někdy nějak zpeněžní. Prodává placenou službu, přidá podpůrný software ke svému výrobku, nebo třeba nabízí podporu ke zdarma šířeným programům. Jsou různé cesty, jak se peníze do systému dostávají. Můžeme si ale být jisti, že na konci to vždy někdo musí zaplatit.

Těžší to ale dnes mají ti, kdož píší o kultuře a společnosti. A ještě mnohem těžší je psát kulturní obsah v jazyce, kterým celkově hovoří všeho všudy asi tolik obyvatel, kolik jich žije ve třech středně velkých čínských městech, nebo v pěti středně velkých městech amerických.

Sám o sobě je malý i tradiční zdroj příjmů z reklamy a inzerce, s nímž se Kulturní noviny vůbec nespojují. Asi vědí proč. Tento zdroj si stále více uzurpují velcí globální hráči, celosvětové sociální sítě a celosvětové internetové vyhledávače. Peníze místních podnikatelů, kteří potřebují prezentovat své zboží, a proto kdysi podporovali svou inzercí místní noviny, dnes končí kdesi v zámoří. Ano, část těch peněz se sice dostane zpět, třeba ve formě mezd pro místní programátory vyvíjející nové, lepší a dokonalejší softwarové produkty, ale finanční řeky už tečou v jiných korytech a ve vyschlých tůních přežívá to, co kdysi zaseli Komenský, Palacký, Havlíček, Masaryk, Čapek a další.

Je samozřejmě možné psát a tvořit a mít svého mecenáše z řad místních uhlobaronů, králů hazardu či velkopodnikatelů v oboru hnojiv a potravin a věřit, že dovolí tvořit svobodně a nezávisle. Tomu lze ovšem věřit jen do té doby, dokud mecenáš nenabude touhy získat pro sebe politickou moc a realizovat své představy o dobře fungujícím státě, ať už jsou to představy jakékoliv.

Třetí cestou je žádat o podporu své čtenáře.

Čtu nemálo článků z různých webů, více či méně sympatických a dokonce i vyloženě nesympatických. Jsem někdy rád i za ty, které překračují hranice novinářské etiky, kde můžou, nechávají se platit amorálními politiky, a vyžadují neustálou čtenářovu bdělost, neboť se ho snaží obalamutit, a tak je nutno číst mezi řádky. Někdy upozorní na to, nač velká seriózní média nedopatřením, či „nedopatřením“ pozapomněla. U takových webů by mě v životě nenapadlo je jakkoliv podpořit, čtu je však, neb doplňují ucelený obraz o společenském dění. Hlavní motivací k mému předplatnému pro Váš list je to, že jste nezávislé družstvo. Nemáte mecenáše, který by Vás vydával a dotoval, a jednou třeba za to žádal služby, které čestný list nemůže poskytnout. Naopak, Vaším mecenášem mohu být i já, rozhodl-li bych se s relativně malým kapitálem coby Váš družstevník vstoupit do světa vlastníků médií.

Nyní jsem se stal předplatitelem, ale do budoucna nevylučuji možnost stát se Vaším družstevníkem.

Těch 250 korun měsíčně, kterých jsem se rozhodl vzdát ve prospěch podpory Vaší činnosti, ostatně většina lidí (včetně mne), i ti, kteří pracují za poměrně malé mzdy, posílají globálním mobilním operátorům za to, aby si mohli povídat se svými přáteli. Já dávám přednost tomu snížit si měsíční paušál, za ušetřený peníz podpořit nezávislý webový týdeník a ještě zbude na pivo z místního pivovaru, nebo kávu z místní pražírny, usrkávanou v místním pohostiství, kde lze v poklidu vyřešit ty věci, které řešíme přes mobil.

Poznámka technická – Návrh na vylepšení

Dovolíte-li člověku z onoho oboru vyslovit dvě drobné technické rady, nebo, chcete-li, přání čtenáře, začnu oním bezprostředním okamžikem, kdy jsem se rozhodl si Váš list předplatit. Vedlo mě k tomu přečtení několika článků jednoho Vašeho redaktora a následná korespondence s ním o Vašem listě. Dlouho jsem ale nebyl schopen učinit ten technický krok: jít do svého internetového bankovnictví a zadat trvalý příkaz.

Je mi jasné, že jsou lidé, a mezi čtenáři Kulturních novin jich nebude málo, kteří nemají ani to internetové bankovnictví. Na druhé straně jsou lidé, kteří tyhle věci mají zautomatizované v největší možné míře.

Dnešní člověk bohužel funguje na první signální a jeho klíčovým slovem je HNED. Proto bylo vymyšleno tlačítko „DONATE“ a nespočet různých platebních systémů. Myslím, že Vám, i Vašim čtenářům by pomohlo, kdyby bylo možné Vám přispět jediným kliknutím myši. Když má člověk ještě v hlavě dobrý pocit z právě přečteného úchvatného článku, rád přispěje. Když mu však stojí v cestě třeba i nevelká technická překážka, rozmyslí si to, nebo třeba zapomene.

A z oné technické stránky si dovolím požádat ještě o jednu inovaci. Rád bych si na náš web dal odkaz na Váš list, který by mohl každý týden upozorňovat na obsah aktuálního čísla. Jistě by tak učinili jiní, a tak byste měli reklamu, kterou navíc globální vyhledávač zaznamená a Váš list následně při vyhledávání lépe zobrazí.

Přeji Vám mnoho úspěchu a budu se těšit na další zajímavé články v dalších vydáních Vašeho nezávislého listu.

Petr Bolf