Jeden život s Pavlem Kantorkem
Za nejlepším českým karikaturistou, který své anekdoty "dělal bokem" (17. 5. 1942 - 3. 8. 2017)
S Pavlem Kantorkem žiju 21 let, což je vlastně už dospělý lidský věk. Seznámili jsme se tak, že když jsem před tím dlouhým časem, ve svých osmnácti, nastoupil do prvního zaměstnání v depozitáři Národní lékařské knihovny, našel jsem ve stole knížku jeho anekdot, jež byly pro člověka, který trávil osmihodinové šichty sám v osiřelém skladu mezi statisíci lékařských knih, vpravdě záchranou života. I když ani ona kniha (s názvem Domácí lékař) se nevymykala z pravidla – šlo o anekdoty doktorské. Zato se Kantorkovy anekdoty vymykaly ze všeho, co jsem dosud z onoho žánru znal: jednak svým břitkým sarkasmem a jednak "IQ-testem", který spočíval v tom, že některým z nich se někteří kolegové nesmáli vůbec, jiní povrchně, a nás ostatní po způsobu časovaných min "odpalovaly" třeba celý den; jak jsme postupně naráželi na další a další vrstvy jejich sdělení. Kupříkladu Kantorkovu sbírku Naše vtipná historie pokládám za předobraz a vzor dnešních Oprásků sčeskí historje…
Ostatně Pavel Kantorek se díky své nezaměnitelné parodi systému a díky sveřepému odporu k hubitelce všeho humoru, politické korektnosti, stal patronem i jednoho kuriózního výboje mé vlastní tvorby. Byly to právě jeho anekdoty, které mě inspirovaly, abych roku 1996 odpověděl na jeden novinový inzerát a abych s jeho zadavatelem na určitou dobu vytvořil humoristickou dvojici Koloc-Vostrý, pracující ppár let především pro časopis Trnky-Brnky.
Podobně jako s jeho anekdotami jsem to pak měl se samotným Pavlem Kantorkem, jen s tím rozdílem, že každý další údaj u mě nezpůsoboval smích, ale údiv: zmrazilo mě, když jsem se dozvěděl, že tento člověk, kterého jsem do té doby považoval za Bohem políbeného českého profesionálního karikaturistu, je ve skutečnosti "amatér", který se živí jako kanadský univerzitní profesor fyziky, a na původní teplotu jsem se ohřál teprve, když jsem zjistil, že mistrovou sestřenicí je Tonka z filmu Romance pro křídlovku, sexsymbol 60. let Miriam Kantorková. Posledním, velmi černým vtipem, který Pavel Kantorek vytvořil, byla zpráva o jeho čtvrteční smrti, která v sobotu v noci proběhla facebookovou skupinou Příznivci humoru Pavla Kantorka. Protože nebyla ověřená, sháněly se kontakty do Toronta, kde Pavel Kantorek od roku 1968 žil, na jeho kanadskou známou Eleni Akritidu, a sousedy, kteří ji na Pavlův odchod upozornili. V neděli ráno mi od paní Akritidu došla potvrzující zpráva – a kladívko z titulního obrázku (které mi oněch 21 let připomíná stejný nástroj i humor mého otce, venkovského obvoďáka) udeřilo pod čéšku. Ale jak v jedné z Kantorkových historických anekdot (po výbuchu) pravil Jan Evangelista Purkyně: "Přátelé, bolest je jen důkaz, že organismus funguje tak, jak má…"
Věnováno rodině Pavla Kantorka s díky za laskavé svolení k jednorázové publikaci mistrovy anekdoty k této osobní vzpomínce.