Počteníčko: O zajíci a slonu
Bajku, pocházející od keňského národa Akambů, vypráví zoolog a cestovatel Josef Vágner, zakladatel safari ve Dvoře Králové.
Kdysi řekl zajíc slonu: „Pojďme tam do toho velkého lesa, budeme závodit a uvidíme, kdo z nás umí běhat rychleji.“ Slon souhlasil. Zajíc pak šel za svou ženou a řekl jí: „Zítra buď u toho velkého stromu v lese a až tam přiběhne slon, řekneš mu: já už jsem tu dlouho, tady je cíl závodu!“ Druhého dne šli zajíc a slon na kraj lesa a závody začaly. Slon se řítil mezi stromy a hustými keři, ale zajíc jen tak hopkoval sem a tam. Po chvilce se vrátil na místo, kde závod začal, a schoval se. Slon zatím doběhl k velkému stromu a spatřil tam zaječici, jak sedí a čeká na něho. Pozdravila ho: „Drahý příteli, já jsem doběhl už dávno. Vyhrál jsem!“ Slon odpověděl: „Nevadí, poběžme ještě jednou zpátky.“ Zase se rozběhli, ale zaječice se schovala do křoví a slon se hnal sám kupředu. Když dorazil na místo, kde závody začaly, čekal ho tam už zajíc a řekl: „Zase jsem tě porazil, příteli!“ Slona zlobilo, že pokaždé prohrál, a řekl: „Proč nedokážu běžet tak rychle jako ty?“ Zajíc odpověděl: „Možná je to tím, že máš moc tlustý zadek.“ Slon tedy požádal zajíce, aby mu zadek uřízl, aby mohl běhat rychleji. Když byla operace hotova, vyzval slon zajíce znovu na závod. Běželi tedy a tentokrát slon zajíce porazil, protože zajíc zapomněl ženě říci, že má počkat u cíle. To slona přesvědčilo, takže řekl: „Měl jsi pravdu, příteli, velký zadek mi při běhu opravdu překážel.“ Rána se však slonu nehojila a bylo mu stále hůř. Zavolal tedy levharta a řekl mu: „Zajdi za zajícem a pověz mu, že chci svůj zadek zpátky.“ Levhart přišel k zajícově chýši a předal mu vzkaz. Zajíc řekl: „Za chvíli bude oběd. Zůstaň a pojez s námi a až se najíš, vrátíš se ke slonovi.“ Levhart ochotně souhlasil a výborně se najedl. Potom mu zajíc prozradil, že maso, které jedli, bylo ze slonova zadku. Levhart se proto raději ke slonovi nevrátil a ten zůstal bez zadku dodnes.
Josef Vágner: Afrika. Život a smrt zvířat. Svoboda, Praha, 1979. S. 12