Maniera Baselitz v Drážďanech
Malíř Thomas Kern patří ke kmenovým autorům drážďanské Galerie FLOX. Ta letos v dubnu u příležitosti osmdesátých narozenin Georga Baselitze, Kernova strýce, připravila výstavu kernfusion, na kterou přizvala vedle oslavence Kernova bratra, keramika Steffena Kerna, a jejich sestřenici Anne Kern, malířku z Lužice. Vedle biografických materiálů z rodinného archivu vystavil ředitel galerie Hellfried Christoph ukázky z díla spřízněných umělců, vesměs tradiční malby z krajiny, pastely nebo keramické reliéfy.
K dílu svého strýce se nápadně hlásí Thomas Kern. Bohaté využívání textových intervencí, hesel a nápisů přímo do plochy obrazu má jak funkci intertextuální, tak interpretační: věta či slovo vysvětlují koncept a záměr autora, navádějí čtenáře, v jakých souvislostech může obraz vnímat, z jaké perspektivy má dílo nahlížet. Slovní vstupy umožňují T. Kernovi rezignovat na názvy děl. Jindy naopak zdůrazňují skrytou ironií, paradox, žert. Našitím gumových úchytek na tužky ze starého školního pouzdra na papundekl do míst, kde by jindy autor užil tah štětcem – svislá gumička místo nosu, pod ní vodorovná místo úst, dvě úchytky místo očí – vzniká minimalistický portrét. Recyklační postupy odkazují k beuysovským inspiracím, verbální komentáře ke streetartu. Aluze na Baselitzovy úzkostné, vyhublé portréty a exhaustované gerontické postavy jsou ovšem v Kernově kolekci, aktuálně vystavené ve Floxu, nejnápadnější.
Pseudoprimitivismus v malbě je tedy stále živý i v současném německém malířství, bez ohledu na to, kam ho posunuli mistři typu Georga Baselitze. Vybavuje se nám zde také nepřehlédnutelné tvůrčí období ekvádorského malíře Guayasamina, jehož truchlivé portréty plačících žen a týraných, zmučených těl ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byly vystavovány v roce 1984 i ve východním Berlíně. Jako by si každý malíř musel projít fází doteku s exotickou poetikou magických předmětů a maleb indigenních národů.
Výstava kernfusion ve Floxu láká cizí návštěvníky především kvůli dílům Baselitzovým. Ta skromně vyplňují čtvrtinu výstavních prostor, jsou však pro znalce příhodným kamínkem do kontextuální mozaiky. Čtyři grafické listy s abstraktně figurální tematikou dedikoval coby zkušební tisky Georg Baselitz svým příbuzným: pro sběratele jsou raritami. Exkluzivitou této skromné výstavy je však čtvercový olej z roku 1956, namalovaný osmnáctiletým talentovaným studentem Kernem. Umělecké jméno „Baselitz“ si podle rodné vsi z Lužice zvolil Hans Georg Kern až po příchodu do Berlína v roce 1958. Barevná kompozice, která v sobě nezapře inspiraci suprematistismem nebo konstruktivismem či futurismem, je signována HK 56. Co pro někoho tvůrčí vrchol, pro jiného mohl být začátek umělecké cesty. Podobné stylové a tematické konfrontace mohou nenápadně navést kritického diváka k úvaze, že stávající, přítomné dílo žijícího umělce může vždy vnímat jako svědectví cesty, jako bodové zachycení právě probíhajícího vývoje, jako záznam momentů mezi začátkem a dosud nedatovaným koncem. Kdo z nás přesně ví, kam mistr ještě vkročí?
Manýra Baselitz
Mnozí návštěvníci Drážďan, kteří přijeli za výtvarným uměním současnosti, hledali odpověď na druhé, reprezentativní a výpravné výstavě Baselitzových 143 kreseb, rytin, dřevorytů a kvašů v Rezidenčním paláci s názvem Maniera Baselitz: Nonkonformní jako zdroj fantazie. Zde v tzv. Kupferstich-Kabinettu, oddělení grafiky, byl k vidění výběr z autorových prací od šedesátých let. Georg Baselitz je nejen sběratelem manýristických mědirytin, nalézá v nich především inspiraci k variacím a aktualizacím zobrazovaných motivů. Kurátoři soustředili historické a Baselitzovy navazující práce do oddílů tematicky. I zde se setkáváme se zkušebními tisky, vedle nich však visí někdy i čtyři další vývojové fáze konkrétního díla. Baselitz jako by zkoušel, kolik hmoty list unese. Přidává motivy, zaplňuje či nechává zarůst ty odmítnuté, přitvrzuje, prorývá detail, prohlubuje rysy tváře a zpřesňuje gesta.
Srovnání s možnými inspiračními zdroji umožní návštěvníkovi nahlížet téma z různých úhlů, sledovat proměny umělcova vidění a cítění. Tento zážitek je nejednou iritující, neboť můžeme mít pocit, že Baselitz dosaženou kvalitu rozrušuje ve jménu estetiky negace, pod vlivem neznámého, autodestrukčního pudu. Zvířata a postavy zobrazuje vzhůru nohama. Častý motiv osamělého „bojovníka“ obrůstá rozvalinami a temnotou a míří k vnitřnímu rozpadu. Jestliže naléhavé poselství z renesančních mědirytin s motivem mučednictví (zde nejčastěji smrt svatého Šebestiána) nabízí naději v duchovním vítězství, Baselitzovy mučednické a pašijové variace ústí do beznaděje. Baselitz to zřetelně cítil jinak.
Jinakost pohledu je ovšem pro umělce osvobozující (ne-li podmínkou). Názorným příkladem je cyklus mariánských variací s názvem Oberon (1964). Madonu s dítětem zachycuje z perspektivy kojence v klíně, pohledem vzhlížejícího trpaslíčka. Sklánějící se dospělé postavy postupně vstupují do jeho zorného pole, v jejich tvářích se prokreslují rysy, konkretizují se výrazy, načež vzápětí pozbývají své lidskosti a přemodelují se do kuželů, válců, vejčitých objektů, až jsou z nich nerudné, odpudivé přízraky. Takovou předvídavost že by obraz naznačoval? Proč ne, je to pochopitelnější než myslet si, že jde o surrealistickou modelaci tradičního námětu. Mýty nás dohánějí napříč epochami.
Thomas Kern, Steffen Kern, Anne Kern, Georg Baselitz: kernfusion.
Galerie FLOX, Obergraben 10, Drážďany
13. 4. – 9. 6. 2018
Kurátor: Hellfried Christoph
Maniera Baselitz: das Nonkonforme als Quelle der Phantasie.
Kupferstich-Kabinett, Residenzschloss Drážďany
3. 3. – 27. 5. 2018