Smyslem všeho není zisk a zábava
Pocta právníkovi Karlu Čermákovi (13. 9. 1934 - 19. 6. 2017), jenž inspirativním způsobem překračoval úzce pragmatické pojetí své profese i života.
Nevím, jestli se mi podaří vysvětlit, co pro právníky znamenal jeden 82letý advokát. Ale snad vysvětlím, co znamenal pro mě. Karel Čermák měl zvláštní dar: v jeho přítomnosti se i největší právničtí cynici chovali slušně nebo aspoň mlčeli. Jistě v tom byla povinná úcta vůči doyenovi advokátní komory, který napsal její etický kodex. Ale i cynici vskrytu duše uznávají někoho, kdo jedná bez úskoků, kliček a obezliček.
Ve vzpomínkách na něj se píše, že byl celoživotní nestraník. To taky; ale půvab byl v tom, že si nepotrpěl ani na žádné jiné party. Ztělesňoval hrdý individualismus svobodné profese.
Nakrátko byl ministrem spravedlnosti. Na jeho éře bylo ovšem zábavné, že necítil potřebu psát nové zákony, jmenovat, odvolávat a vůbec ukazovat akčnost, jako to dělají mladší lidé ve funkcích. Spíš pozoroval, co by se dalo vyladit. Žádné prudké pohyby.
Tři ukázky z Čermáka
1. V rozhovoru pro přílohu Právo a justice v červnu 2011 jsem se ho ptal, jestli by dnes v etickém kodexu něco napsal jinak. Odpověděl s pomalostí bystrého ještěra: "Měli jsme říct v kodexu, že smyslem všeho není zisk. Mělo tam být víc zdůrazněno, že advokát také musí klientovi říct, že tady končí fígle a úskoky, musí mít sílu je odmítnout: Tohle je protiprávní a nebudu to dělat - chystat úskok ve smlouvě je neetické." (http://www.lidovky.cz/sokol-je-i-majitel…/zpravy-domov.aspx…)
2. Jaroslav Kramer z Právního rádce se ho zeptal, nakolik ho právo vlastně baví. Odpověď: "Nevím, jestli se trochu nemýlíte v tom, že cokoliv děláte, vás musí bavit. Je to symptom doby, který je u studentů a uchazečů o zaměstnání častý. (…) Mnohokrát jsem si ve svém životě řekl: Co mě to napadlo, stát se právníkem? Nikdy jsem právníkem být neměl… Měl jsem být varhaníkem v malém venkovském kostele. Ve skutečnosti jsem vždy vycházel z toho, že je to povinnost, i když mě to někdy nebaví. Dělat musím a to, na co jsem se dal, splnit musím. Lidé si myslí, že svou práci udělají lépe, když je bude bavit. To není pravda."
(https://pravniradce.ihned.cz/c1-65358690-i-ja-se-hnal-za-vi…)
3. Mám rád jeho deset let staré glosy pro blog Jiné právo na téma "jak nás vidí veřejnost". Takto shrnul paměti babičky Kavalírové, manželky zakladatele posázavských skláren, sepsané kolem roku 1860 (v následující ukázce používal její obraty, zkomoleniny a zvláštnosti při psaní velkých písmen): "Od roku 1835 do 2007 nic nového pod sluncem; procesy jsou hrozně dlouhý a těžký, trvají deset let, páni Advokáti je táhnou, nejsou oprávněný a vycucávají kapcy drobných a středních podnikatelů. Rovněž obraz právníka v očích veřejnosti se nemění. Jde o dědka (dnes už i bábu) jako sud, který když chce vytaškařit hodně peněz, tak má moc rozumu a všecko zbrebencuje, právě jako Jidáš. Ani se nenaděješ a máš ho v pokoji."
http://jinepravo.blogspot.cz/2007/…/jak-ns-vid-veejnost.html
Medicinman kmene
Naštěstí jsme mu stihli poděkovat ještě za jeho života (číst si to jen v nekrologu už jaksi není ono). Na "sympozium" k jeho osmdesátinám se sjeli lidé z právnických i neprávnických profesí. Přiložená fotka naznačuje, že oslavenec se tehdy těmi disputacemi na pomezí práva a jiných oborů docela dobře bavil.
Pro Karla Čermáka byl člověk ochoten udělat leccos. Protože náčelníci přicházejí a odcházejí, ale medicinman kmene je vždycky jen jeden.