Vynořování Velké Moravy
Archeologie nám otevírá pohledy do hlubin minulosti, ale současně podporuje naši současnou představivost, prožívání a reflexi kořenů naší kultury, které nespočívají jen na jednoduchých mediálně vděčných pohádkách o tajemném etniku, ale na zjevné materiální a duchovní kultuře. Inspirace pro prázdninový výlet.
Následující text si rozhodně nečiní nárok na odbornou dokonalost či reprezentativní shrnutí dosavadních poznatků o velkomoravském (případně i starším) období jižní Moravy a západního Slovenska. Intenzivní archeologické výzkumy po druhé světové válce přispěly velkým dílem nejdříve k prohloubení obrazu Velkomoravské říše na příkladu velkého hradiska v Mikulčicích (nálezy od 7. do 13. století). Na základě těchto výzkumů se Mikulčicím dostalo pozice údajného ústředního velkomoravského centra. Archeologické bádání posledních tří dekád ovšem přineslo další zásadní poznatky o dalších důležitých velkomoravských lokalitách a vyplývá z něj, že ústřední aglomerací a místem, v němž s největší pravděpodobností přímo působili slovanští apoštolové, bratři Cyril a Metoděj, byla oblast, v níž se dnes nachází souměstí Staré Město - Uherské Hradiště - Kunovice se svými satelity (například Modrá a hora sv. Klimenta). Pro hlubší ponoření se do výsledků archeologických výzkumů, a to i těch nejnovějších, doporučuji jeden z dílů Moravská vlastivědy, a to konkrétně obsažný svazek Morava na úsvitu dějin, o němž jsme již dříve psali v Kulturních novinách (viz zde).
Pokusím se zachytit dojmy z jednoho jednodenního výletu, který jsem podnikl po několika místech spjatých s Velkou Moravou. Můžu jej se vší odpovědností doporučit každému, kdo se chce dostat do kontaktu s hlubinami naší kultury, o nichž se při běžném školním vzdělávání moc nedozvěděl. Ani nemohl, protože velkomoravská Atlantida se názorně vynořuje až v posledních několika letech.
Nejdříve Mikulčice
Naše miniexpedice (já a kamarád Bruno) vyrazila z Brna nejdříve přímo do Mikulčic, do místa, jež jsem intuitivně navrhl jako východisko pro první kontakt s velkomoravskou epochou. Co lze vlastně vidět na místě, kde se nezachovalo v podstatě nic, co by čnělo do výšky a kde je terén rovný jako placka a na první pohled vypadá jako louka sem tam zpestřená skupinou stromů a obklopená lužním lesem? Za působení současného ředitele dr. Františka Synka se se vzácnou a známou lokalitou udály změny, které ji zásadním způsobem přibližují návštěvníkům.
První přínos: Nad administrativní budovu, kde je pokladna a recepce a prostory pro výstavy, byla vystavěna 20 metrů vysoká rozhledna, z níž se nejen můžete podívat na celý areál a uvědomit si jedinečnou geografickou dispozici starého hradiště obkrouženého bočními rameny řeky Moravy, ale díky průsvitným vizualizacím si také můžete představit, jak celé to sídliště vypadalo ve skutečnosti. Podobně inspirativní jsou i vizualizace umístěné na různých stanovištích v areálu. Druhým centrem poznání je budova vystavěná kolem základů druhého kostela (kostelů je v celém areálu něklolik), v níž se nachází působivá expozice z archeologických nálezů dokumentující bohatost a význam mikulčického hradiště. Když člověk vstřebá první poznatky a dojmy z těchto základních a zásadních stanovišť, tak následující procházka areálem se rozroste o další dimenze: V člověku se probouzí vlastní imaginace a začne před ním vystupovat svět, jejž ve školách většinou překryl obraz středověkých hradů a rytířů a přemyslovských panovníků, svět, do něhož patří nejen praslovanské obyvatelstvo, ale také kontakty s řeckou a byzantskou kulturou a vliv předkřesťanské religiozity.
Mikulčický "grad Morava" se po vrcholném období v 9. století postupně vytrácel. Vedle rostoucího vlivu a síly jiných oblastí českých zemí na tom měly podíl i poměry přírodní. Z poznatků meteorologie a hydrobiologie se vynořují zajímavé souvislosti: V pramenné oblasti řeky Moravy v severomoravských horách došlo skrze činnost nových osídlenců a zásahy do lesních komplexů ke změně schopnosti zadržovat vodu a jižní Morava začala trpět záplavami. Lidé se museli stěhovat pryč z původních sídlišť. Rozpadala se i mocenská struktura. Původní kamenné stavby (kostely a knížecí paláce) posloužily později obyvatelům nových středověkých obcí jako zásobárna vzácného stavebního materiálu. Z kostelíků se tudíž zachovaly jen "negativy" základů, z nichž dnešní archeologové mohou rekonstruovat dispozice původních staveb.
Malý zázrak: Jediný zachovaný velkomoravský kostelík
Dlouho to vypadalo, že si budeme moci fyzicky představovat původní velkomoravskou architekturu pouze na základě představ a rekonstrukcí archeologů. Počátkem 21. tisíciletí však byly zveřejněny poznatky o průzkumu kostelíka sv. Margity, který stojí v polích u slovenské obce Kopčany. Od mikulčického areálu je vzdálen jen několik kilometrů přes řeku Moravu, ale bohužel tu dnes neexistuje schůdná přímá cesta. Takže je zapotřebí jet přes Hodonín a Skalici a zhruba za půl hodiny člověk dojede k osamělému kostelíku. A užasne. Charisma místa i samotné stavby je nepopiratelné. Zhruba 80 % hmoty stavby dle průzkumu pochází z velkomoravského období a ani pozdější úpravy a dostavby a nově zrekonstruovaná střecha kostelíku neubraly na původnosti jeho vzezření. U zcestovalých návštěvníků tu spontánně naskakují obrazy podobně působících starobylých kostelíků na Balkáně.
Oživený svět velkomoravského hradiště
Cestou z Kopčan jsme cestou do Brna zamířili do Archeoskanzenu v Modré, což je obec ležící na dohled majestátní velehradské baziliky, jen několik kilometrů od Starého Města, kde byla v nedávné minulosti odkryta veliká velkomoravská aglomerace. Osídlení této aglomerace je doloženo i v mnohem starší minulosti - nálezy svědčí pro dobu kamennou, bronzovou i železnou, v pozůstalém stavebním materiálu se našlo i ohromné množství římských cihel. My jsme ale Staré Město minuli, protože by si zasloužilo delší a důkladněji pojatý pobyt a zamířili jsme do Modré, kde se pod rekonstrukcí velkomoravského kostelíka (vedle místa, kde jsou doloženy zbytky původního kostela) nachází areál, v němž člověk může obdivovat a zkoumat základní typy staveb z velkomoravské doby - od opevnění, přes zemnice až po knížecí palác. Včetně toho, že se v areálu chovají hospodářská zvířata a názorně uplatňují archeologické poznatky - "živá archeologie" v různých řemeslných oborech. Dojem autenticity je tu značný. Trošku nad rámec této malé reportáže dodávám, že vedle skanzenu je možno navštívit unikátní expozici Živá voda, kde se člověk bezprostředně dotkne života ve sladkovodních systémech. Návštěva průhledného podvodního tunelu, kolem něhož krouží různé druhy ryb, je nezapomenutelná.
Hora sv. Klimenta - duchovní centrum Velké Moravy
Závěr naší cesty směřoval do Chřibů, jejichž vrcholy tvoří přirozenou hradbu mezi pomoravní nížinou a oblastí brněnskou. Chřiby, to není jenom významný středověký hrad Buchlov, ale také hora sv. Klimenta, takzvaný Klimentek, na jehož vrcholu byly nalezeny zbytky velkomoravského hradiska a kostelíka. Zalesněný vrchol působí magicky a kromě toho, že v nezalesněné podobě poskytoval přehled o celé okolní krajině, tak není divu, že tu bylo pravděpodobně i jedno z duchovních a vzdělanostních center Velkomoravské říše. Údajně tu stával klášter, o němž se spekuluje, že byl zdrojem kněžstva oddaného staroslověnské liturgii, kteří své působiště později se změnou politických poměrů přenesli do Čech (například do sázavského kláštera).
Legenda dále praví, že tu byl pohřben svatý Metoděj. Toto tvrzení je podpořeno nálezem jednoho hrobu přímo pod kněžištěm, tedy na místě velmi významném a netypickém. Ať už jsou domněnky o tomto místě jakkoli spekulativní, tak jeho charisma i svého druhu logická funkční i pocitová propojenost s ostatními místy, jež jsme navštívili, z něj činí místo hodné návštěvy. Vynořující se Velká Morava tak získává své kontury, svou celost, své znovuzrozené bytí. A příště se můžeme vydat za dalšími velkomoravskými cíli - třeba na Pohansko u Břeclavi či na Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě.